Legenda zvaná Tatra: Expozice náklaďáků vznikla v bývalé slévárně


 Nemusíte být nutně zapálenými automobilovými fanoušky, aby vás zaujalo nové muzeum nákladních vozů Tatra, které vzniklo v rekonstruovaném, více než sto let starém objektu bývalé slévárny v areálu legendární kopřivnické automobilky. Exponáty, z nichž mnohé patří mezi kulturní památky, se totiž dají obdivovat, aniž byste rozuměli technickým parametrům, které jsou u nich uvedeny.

Všechny více či méně historické „krasavce“, kteří - snad s výjimkou soutěžních speciálů - vypadají, jako by právě sjeli z výrobní linky, lze s trochou nadsázky vnímat jako umělecká díla, která v některých případech doslova psala dějiny. Muzeum je připraveno i na nejmenší návštěvníky, pro něž hned u vstupu připravilo odrážedla značky Tatra.

Starší děti si i s dospělým doprovodem můžou na nástěnných puzzle složit hasičský vůz, vyzkoušet, jak fungují jednotlivé typy světlometů a svítilen nebo odpružení vozu.

Za vznikem firmy, která v roce 1919 dostala název podle slovenských velehor, stál kopřivnický rodák Ignác Šustala. Ten začal v roce 1850 konstruovat bryčky, luxusní kočáry a povozy na stěhování nebo doručování pošty, s nimiž slavil úspěchy i v cizině.

První osobní auto

V souvislosti s rozvojem podnikání si přizval společníky, a když v regionu byla postavena železnice, začal vyrábět i vagony. Zisky firma investovala do vývoje vlastního automobilu - v roce 1897 vznikl Präsident, první sériově vyráběný vůz na našem území.

Jen o rok později už byl na světě první nákladní automobil se dvěma motory Benz, jehož originál se nedochoval, takže vystavena je pouze replika. O deset let později byl vyroben valník a v následujících několika letech vzniklo šest automobilů pro armádu, které měly zajišťovat noční osvětlení bojiště.

Replika prvního nákladního automobilu vyrobeného v Kopřivnici

Foto: Petr Horník, Právo

Milníkem pro sériovou výrobu se staly nákladní vozy NW TL 2 a TL 4, které využívala rakousko-uherská armáda během první světové války. Už v počátcích se firma zabývala i vozy pro hasiče, ten první pochází z roku 1910.

Automobilka dodávala podvozky, na které si jednotlivé sbory pořizovaly nástavby na míru. Čerpadlo se často nacházelo v přední části vozidla, kde ho poháněl motor. Po první světové válce se tatry uplatnily zejména jako podvozky pro obří cisterny. Do té nejrozšířenější, vyráběné v Karose, se vešlo šest tisíc litrů vody. Někdy se pro tyto účely upravovala i osobní auta, jako například vystavené NW typ T, původně vyrobené v roce 1916 pro ministerstvo války ve Vídni.

Říkali mu Kačena

Autoři expozice zdůrazňují význam rakouského konstruktéra Hanse Ledwinky (1878-1967), který se podílel na výrobě prvního osobního automobilu Präsident. V kopřivnické automobilce pracoval téměř celý život, a dokonce se stal jejím ředitelem.

Vymyslel takzvanou tatrováckou koncepci podvozku, která se poprvé uplatnila po první světové válce na jednoduché a ekonomicky nenáročné Tatře 11. Šlo o konstrukci s centrální nosnou rourou, která umožňovala využívat různé typy karoserie, dodávkové či valníkové.

Jedním z dalších výrazných milníků byl začátek výroby Tatry 805, lehkého náklaďáku s pohonem všech kol, který se vyráběl v padesátých letech minulého století v různých variantách. Kvůli „kolébavému“ stylu jízdy se mu přezdívalo Kačena. Vznikl na základě požadavků československé armády, ale využívali ho například i dobrovolní hasiči.


Dva vozy Tatra 805, v nichž cestovali Miroslav Zikmund (červený) a Jiří Hanzelka.

Foto: Petr Horník, Právo

Jeho předností byl mimo jiné podstatně zvýšený podvozek a odpružení, které se pro nákladní tatry používalo dalších několik desítek let.

V roce 1930 se začala vyrábět Tatra 27, která byla během let modernizována, a kvůli nedostatku benzinu během druhé světové války vznikla dokonce verze umožňující spalování dřevoplynu. Celkem se v různých modifikacích prodalo více než sedm tisíc kusů, což bylo nejvíc v dosavadní historii výroby kopřivnických náklaďáků. Jejím poválečným nástupcem se stala Tatra 114. Ale zůstaňme ještě ve válečném období, kdy byla poptávka po odolných vozidlech.

V mraze i na poušti

Jedním takovým se v roce 1943 stala legendární Tatra 111, která musela obstát v extrémním klimatu na východní frontě. Vzduchem chlazený naftový motor znemožňoval zamrznutí a automobil, který nepotřeboval vodu, zvládl provoz i na poušti. Vystaven je valník a sklápěč z poválečného období. Zajímavostí je, že na podvozku Tatry 111 už dříve vznikl první trolejbus.

Autobagr Tatra 111 z roku 1958 vyrobený původně pro armádu a o rok starší sklápěč Tatra 147, jediný dochovaný originál tohoto typu

Foto: Petr Horník, Právo

Po válce se další vyráběly v pražském ČKD Tatra Smíchov. Dva elektromotory byly zabudovány přímo v nosné rouře za přední nápravou.

Na počátku 30. let minulého století vznikala celá řada vojenských speciálů, a to na podvozku Tatry 72. Vystaven je model z roku 1935, který údajně používala Rommelova armáda, v květnu 1945 s ním přijeli do Plzně Američané a pak připadl hasičům.

Na stejném podvozku se vyráběla i pancéřová vozidla. Později se pro armádu využívaly například podvozky Tatry 810 či 815. Vystavený kolopásový obrněný transportér vyráběný v letech 1959 až 1962 má najeto pouhých 99 kilometrů.

Vojenský valník Tatra 813 zvaný Kolos, produkovaný v letech 1967-1982, byl opatřen pneumatikami, jejichž tlak se dal ovládat přímo z kabiny v závislosti na terénu.

Řidič měl k dispozici celkem dvacet rychlostních stupňů pro jízdu vpřed a čtyři pro jízdu vzad a dvanáctiválcový, vzduchem chlazený naftový motor. Všechno dohromady z něj činilo doslova nezastavitelný stroj, který byl schopen utáhnout až stotunový přívěs, brzy začaly vznikat i civilní varianty jako tahač nebo sklápěč.


Tatra 813 známá jako Kolos se v různých modifikacích vyráběla v letech 1967 až 1982.

Foto: Petr Horník, Právo

Úspěchy na Dakaru

Expozice by se neobešla bez připomínky účasti na rallye Dakar. Vozy Tatra byly úspěšné nejen díky své spolehlivosti, ale také schopnosti projet měkkým pískem. To se dařilo díky unikátní konstrukci, takzvaným šlapadlům. Na kolových šroubech byly připevněné kliky a na nich desky s dostatečně velkou plochou, aby se do písku nebořily. Jde o patentově chráněné zařízení, které se testovalo na prototypu prvního dakarského speciálu Tatra 815 6x6.


Jedna ze dvou Tater 815, které se v roce 1986 účastnily Rallye Paříž-Dakar, i s ukázkou tzv. šlapadel.

Foto: Petr Horník, Právo

K vidění je nejen tento renovovaný model, který se jako první tatra ještě se svým „dvojčetem“ zúčastnil závodu v roce 1986, ale také o dva roky starší Tatra 815 4x4, s níž posádka s Karlem Lopraisem (1949-2021) poprvé zvítězila.

Exponát se nachází v původním stavu, protože dalších soutěží se už neúčastnil. Dakaru jsou věnovány také vitríny s artefakty, jako jsou sluneční brýle, helma nebo rukavice. Za více než třicet let vznikly soutěžní verze všech zásadních modelů a značka se závodů účastní dodnes.


Vzpomínka na Dakar a Karla Lopraise

Foto: Petr Horník, Právo

Návštěvníci si mohou prohlédnout také vozidlo, které v roce 1987 vyjelo ze Staroměstského náměstí v Praze na cestu kolem světa. Na standardním podvozku Tatry 815 byla umístěna obytná nástavba, na jejíž střeše se nacházel stan, a vzadu byl úložný prostor pro moped Babeta a motorové rogalo.

V roce 1987 vyjela Tatra kolem světa.

Foto: Petr Horník, Právo

Vystaveny jsou i další cestovatelské vozy - původně vojenský valník na podvozku Tatry 815 přestavěný pro účely expedice Živá Afrika a dvě Tatry 805, s nimiž Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka procestovali Evropu, Asii a Oceánii.





Iklan Atas Artikel

Iklan Bawah Artikel